Podle nedávných průzkumů obsadila španělština třetí místo v počtu uživatelů jazyků světa, hned po čínštině a hindštině. Španělštinou mluví na světě zhruba 412 milionů lidí a dalších 50 milionů ji používá jako svůj druhý jazyk. To je velice vysoké číslo a španělština za to vděčí především mořeplavcům, kteří koncem 15. a počátkem 16. století objevili zámořské země. Nově objevené země z velké části připadly španělskému království, Španělé je kolonizovali a španělština tam našla svůj druhý domov.
V souvislosti se španělštinou je také možné zaslechnout název kastilština. Tou se označuje jazyk vycházející z kastilského dialektu. Právě tento dialekt byl nejrozšířenější a stal se proto základem pro vytvoření spisovného jazyka. Nejstarší dochovanou písemností v kastilském jazyce je historický epos z 12. stol. n. l. píseň o Cidovi. Zde je ukázka:
¡Merced, ya rey e señor, por amor de caridad!
La rencura mayor non se me puede olvidar
oídme toda la cort e pésevos de mio mal,
los ifantes de Carrión, que m' desondraron tan mal.
Cantar de mio Cid, ed. de Montaner Frutos, vv. 3253-3256.
Proč tedy dva názvy pro jeden jazyk? Původní obyvatelstvo na Pyrenejském poloostrově mluvilo svými vlastními jazyky. Tyto jazyky však v době Římské říše vytlačila latina. Nebyla to však klasická latina (v překladu latino classico), ale lidová, neboli vulgární latina (v překladu latino volgare). Lidovou latinou mluvili tehdy lidé neovlivněni (nebo málo ovlivněni) vzděláváním a literární tradicí. Můžeme tedy říct, že španělský jazyk se začal formovat z latinského dialektu západořímských provincií. Nejvýrazněji se na jazykovém formování podílel právě kastilský dialekt. Po pádu Římské říše byl poloostrov osídlován barbarskými germánskými kmeny, jako byli Alanové, Svébové nebo Vizigóti. Jejich jazykovému vlivu se však nově se rodící jazyk ubránil. V 8. století vpadli na Pyrenejský poloostrov Arabové, což významnou měrou ovlivnilo jazykový vývoj na tomto území. Vytvořily se dva regiony s odlišným jazykovým vývojem. Zatímco obyvatelé jižního regionu Al-Andalus mluvili dialekty ovlivněnými arabštinou, souhrnně označované jako mozarabština, na severu, ovlivněném především gótskou kulturou, se kromě kastilštiny postupně vyvinula katalánština, asturština, aragonština a galicijština.
Arabové setrvali na poloostrově až do roku 1492, kdy došlo k pádu Granady. Muslimské Španělsko znovu dobyli křesťané. V 15. století, během procesu sjednocení španělských království, vydal Antonio de Nebrija (vlastním jménem Antonio Martínez de Cala) v Salamance první španělskou gramatiku Umění kastilského jazyka. Jde o první pojednání o kastilské gramatice a zároveň o první gramatiku vulgárního (lidového) jazyka v Evropě, tedy první gramatiku národního jazyka vůbec. Následující období, tj. 16. a 17. století, se označuje jako tzv. Zlatý věk (v překladu do španělštiny Siglo de Oro). V té době na Pyrenejském poloostrově vzkvétalo umění, především literatura. Významnými autory píšícími v „novém“ jazyce byli Lope de Vega (autor komedie Fuenteovejuna – Ovčí Pramen), Miguel de Cervantes y Saavedra (Don Quijot), Pedro Calderón de la Barca, Francisco de Quevada aj. Od této doby se již mluví o kastilštině jako o španělštině. Dnes existují oba výrazy španělština i kastilština vedle sebe a jsou chápány jako synonyma.
V této souvislosti je třeba zmínit ještě španělštinu sefardských Židů (v překladu do španělštiny judeo-español), kteří byli ze Španělska vypuzeni koncem 15. století a usadili se především v severní Africe, v Turecku, Gibraltaru a na Balkáně. Židovská španělština je již na ústupu, avšak dosud si zachovává některé charakteristické rysy typické pro španělštinu 15. století.
V jakých zemích se tedy můžeme španělsky dorozumět? Mimo Španělsko se můžeme španělsky dorozumět v 19 státech Latinské Ameriky (s výjimkou Belize, Guyany, Surinamu, Francouzské Guyany a Brazílie, Haiti, Jamajky a některých dalších ostrovů v Antilách). Dále pak v jižních státech USA (Arizoně, Texasu, Koloradu, Kalifornii a Novém Mexiku), které byly původně kolonizovány Španěly a ke Spojeným státům byly připojeny teprve v polovině 19. století. Španělštinu dále můžeme slyšet na Filipínách, avšak dnes je zde vytlačována angličtinou. Španělština je také úředním jazykem v Rovníkové Guineji a v Západní Sahaře.
Jak už jsme se zmínili výše, do španělské slovní zásoby zasáhla významnou měrou arabština. Právě prostřednictvím, španělského jazyka se do evropských jazyků dostaly mnohé arabské matematické a astronomické termíny, zmiňme alespoň termíny algebra, cifra, nadir, zenit. Španělštinu dále ovlivnily indiánské jazyky taíno, nahuatl, kečuánština, guaraníjština aj., a to výrazy z amerického prostředí cacao, canoa, chocolate, cóndor, tabaco, tomat. Také tyto výrazy se dostaly do ostatních evropských jazyků přes španělštinu. Naopak španělština obohatila evropské jazyky zase výrazy spjatými se svou kulturou. Tak se do češtiny dostaly výrazy bolero, bonanza, čača, činčila, eldorádo, flamenco, grand, hacienda, kanasta, kaňon, kastaněty, korida, laso, liga, mačeta, mulat, paella, rodeo, rumba, salsa, silo, tango, toreador, tornádo, tortilla. Avšak nejoblíbenější výraz, který dala španělština světu a který zní uším snad každého člověka libozvučně, je přestávka uprostřed dne - siesta.
https://es.wikipedia.org/wiki/Idioma_espa%C3%B1ol
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0pan%C4%9Bl%C5%A1tina
Technické a uživ. manuály
Smlouvy, obch. podmínky atp.
Marketingové materiály
Lokalizace webu a softwaru
Obchodní korespondence
Korektury firemních dokumentů
