překlady do slovinštiny

Slovinština patří do jazyků jihoslovanských, do západní větve této skupiny. Je oficiálním jazykem ve Slovinsku a Evropské unii, menšinovým jazykem v Rakousku, Maďarsku a Itálii a dále také jazykem diaspory v Austrálii, Argentině a USA. Slovinštinou hovoří asi 2, 4 milionů mluvčích.

    Slovinština se píše upravenou latinkou s přidanými znaky č, š a ž. Po dlouhých sporech (tzv. abecedna vojna) mezi slovinskými vzdělanci byla v polovině 19. století přejata chorvatská abeceda Ljudevita Gaje, ze které byly odstraněny znaky, které slovinština nepoužívá. Ta nahradila předchozí tzv. metelčici a bohoričici, tedy písma, která nepoužívala diakritiku, ale pokoušela se hlásky, které nemají v latince ekvivalent, nahradit zcela novými znaky - mnohdy výpůjčkami z cyrilice nebo tvorbou ligatur písmen latinky.

    Předchůdci moderních Slovinců byli Slované, kteří osidlovali oblast Východních Alp, tedy území dnešního Slovinska, jižního Maďarska, jižního Rakouska a severovýchodní Itálie. Osídlování začalo přibližně v 6. století n. l. První písemné památky slovinštiny pocházejí z 10. století. Jde o nejstarší texty napsané v slovanském jazyce s použitím latinky. Prvních 50 knih ve slovinštině napsali v 16. století protestantští reformátoři. Patří mezi ně i první gramatika slovinštiny z roku 1550 a první slovinský překlad Bible. Základ moderního spisovného jazyka tvoří vícero slovinských dialektů a tradice psané slovinštiny započata před mnoha stoletími.

    Na relativně malém území Slovinska se používá velké množství dialektů (7 skupin, celkem 46 nářečí), což znamená, že slovinština má nejvíce dialektů ze všech slovanských jazyků. Je to zapříčiněno více okolnostmi: území Slovinska bylo osídlováno z více směrů. Na území se míchaly 4 jazykové skupiny (germánská, ugrofinská, románská a slovanská), které se navzájem ovlivňovaly. Geografický ráz krajiny s alpskými údolími a rozsáhlými lesy bránili kontaktu mezi lidmi. Všechny tyto souvislosti přispěly ke vzniku bohatého jazykového dědictví s mnohými místními specifiky v oblasti slovní zásoby a gramatiky, jednotlivá nářečí mohou být těžko srozumitelná mluvčím z jiného regionu. Z nářečních skupin můžeme jmenovat například Gorenjskanarečna, Dolenjskanarečna, Štajerskanarečna, Panonskanarečna, Koroškanarečna, Primorskanarečna a Rovtarskanarečna skupina.

    Slovinský pravopis je založen převážně na etymologickém, ale částečně i na fonetickém principu. Písmena neodpovídají vždy týmž hláskám, např. písmeno „l“ na konci slova, pokud se před ním nachází samohláska, se čte jako obojretné [w]: bil [biw], stejně i písmeno „v“, za kterým následuje souhláska, se vyslovuje jako [w]: stavba [stawba] nebo vhod [whod].           Slovinština používá 29 hlásek, které se zapisují 25 písmeny latinské abecedy včetně tří písmen s diakritikou, a to „č“, „š“ a „ž“. Přízvuk může být ve slovinštině na kterékoliv slabice slova a má význam rozlišující funkci.

    U podstatných a přídavných jmen musíme rozlišovat 54 různých tvarů vzoru (6 pádů, 3 rody a 3 čísla). U sloves rozlišujeme kategorii osoby (1., 2. a 3.), času (přítomný čas, budoucí čas, perfektum, předminulý čas) a čísla (jednotné, množné, duál). Slovinština má hodně nepravidelných sloves, které není jednoduché identifikovat. Pro cizince, ale často dokonce i pro rodilé mluvčí je náročné správně umístit přízvuk, ale i vytvořit tvary genitivu nebo duálu.

    Slovinský jazyk patří do skupiny slovanských jazyků. Zachoval si některé archaické rysy praslovanštiny, které v ostatních slovanských jazycích zanikly. Jedním z nejvýraznějších archaických rysů je přítomnost duálu, který se používá jen ve slovinštině a v lužickosrbských jazycích v Německu. V ostatních slovanských jazycích je možné najít jen pozůstatky duálu. Duál je gramatické číslo používané vedle jednotného a množného čísla. Ve slovinštině se podstatná jména pojmenovávající dvou lidí, dva předměty nebo dva jevy skloňují v duálu, které je odlišný od jednotného i množného čísla. Duál se nevyskytuje jen u podstatných jmen, ale i u přídavných jmen a zájmen, jakož i u sloves.

    Dalším archaickým rysem slovinštiny je velmi pravidelný systém zájmen. Takovéto pravidelné skloňování zájmen se vyskytuje jen v pár jazycích.

    Nejčastějším způsobem tvorby nových slov ve slovinštině je odvozování. Ve srovnání s jinými jazyky se ve slovní zásobě slovinštiny vyskytuje jen málo převzatých slov. Vzácně se vyskytující mezinárodní slova se často přizpůsobují domácímu pravopisu, např. slovo „euro“ má zdomácněný tvar evro.

    V mnoha jazycích se kompaktní disk nazývá CD (z ang. compactdisc). Ve slovinštině zdomácněl tvar zgoščenka (někdy se používá i tvar „CD“), „počítač“ je v překladu računalnik, „smartphone“ je dlančnik apod.

Zajímavá slovní spojení a jazykolamy:

• Vola primeš za roge, človeka za besedo. (v doslovném překladu do češtiny býka chytáš za rohy a člověka za slova. což volně překládáme jako člověk musí držet svoje sliby)
• Ogibaj se kozla od spredaj, konja od zadaj, zlega človeka pa od vseh strani. (v doslovném překladu vyhni se koze zepředu, koni zezadu a zlému člověku ze všech stran, což znamená vyhýbat se zlým lidem)
• Nobena juha se ne poje tako vroča, kakor se skuha. (doslovný překlad zní žádná polévka se nejí tak horká, jak se uvaří, volný překlad je problémy jsou málokdy tak velké, jak se na první pohled zdají)
• Povsod je lepo, a doma je najlepše. (český překlad všude je krásně, ale doma je nejkrásněji, neboli všude dobře, doma nejlíp)

http://lingvo.info/cs/lingvopedia/slovene

https://cs.wikipedia.org/wiki/Slovin%C5%A1tina

https://sl.wikipedia.org/wiki/Sloven%C5%A1%C4%8Dina