Překlady do Maďarštiny

Maďarský jazyk (v překladu: magyar nyelv-vyslov jako maďar nelv) patří mezi ugrofinské jazyky, které jsou součástí uralské jazykové rodiny. Patří jsem například i estonština anebo finština. Maďarština je jediný středoevropský jazyk, který nepatří k indoevropským jazykům. Maďarština patří mezi tzv. aglutinační typy jazyků, pro které je příznačné, že gramatické kategorie vyjadřují pomocí osobité přípony nebo předpony. K základu slova se tedy připojí (aglutinuje) několik přípon, což je typické pro ugrofinské jazyky. Slova vznikají připojováním zřetelně oddělitelných přípon (morfémů), z nichž každá má svoji funkci.

Vědní obor zabývající se maďarským jazykem, literaturou a kulturními reáliemi se jmenuje hungarologie (hungaristika). Zakladatelem hungarologie, kterou lze studovat i v Čechách například na Karlově Univerzitě v Praze, je maďarský vědec Róbert Gragger.

Maďarština se vyčlenila přibližně před 3 000 lety ze skupiny ugrofinských jazyků v blízkosti pohoří Ural. O maďarštině ale můžeme hovořit až od chvíle, kdy Maďaři pronikli na území dnešního Maďarska. Formování maďarského jazyka probíhalo v následujících obdobích:

1. premaďarské období (1000 př. n. l. až 896 n. l.):  V této době dochází k postupné transformaci loveckého způsobu života na nomádský.  Sice se nezachovala žádná písemná památka, ale výzkumy prokázaly výrazný vliv tureckého jazyka nebo permských a slovanských jazyků na maďarský jazyk. Turečtina je stejně jako maďarština aglutinační typ jazyka, který nerozlišuje mezi rody a vyskytuje se v něm  harmonie samohlásek. Tato vývojová fáze formování maďarského jazyka se v maďarské historii označuje jako „honfoglalás“ (vyslovuj jako: honfoglaláš, v překladu: maď. hon- vlast, domovina foglalás-obsazení/dobytí; obsazení domoviny, dobytí vlasti). Pro maďarskou historii je to nesmírně důležité období, protože v této době staří Maďaři obsadili oblast Karpatské kotliny a začali přebírat od Slovanů zemědělský způsob života. Na tuto fázi dějin se vzpomíná i v díle nazvaném Gesta Hungarorum, které ale bylo napsáno v latinském jazyce. Na základě historický pramenů lingvisticky je pravlast na pomezí Evropy a Asie, kde do 4000 př. n. l. mluvili národy podobným jazykem. Kolem roku 3000 př. n. l. se uralské jazyky rozdělili na ugrofinské a samojedské. O vztahu Maďarů k Hunům se názory odborníků liší. Existují biblické i historické podklady. Sami sebe nazývali Maďar (Magyar) znamená „ti, kteří mluví“. V spisech se objevuje Ungri od slova Onegur (bulharsko-turecké etnikum). Ze slova Ungri je odvozené i název Maďarska: Ungarn, Vengrija, Hongrie, Hungary. Písmeno H písmeno H  přibylo ve středověku díky Francouzům, hlavně kvůli dojmu, že způsob života starých Maďarů je podobným tomu, který vedli Hunové. A postupně se rozšířil i do Anglie.

2. staromaďarské období (896–1526): Jedná se o dobu trvající od dobývání maďarského území až po bitvu u Moháče. V tomto období Maďaři vstupovali do kontaktu s odlišnými etniky slovanského kulturního okruhu. To mělo vliv i na vývoj a proměny maďarského jazyka, který byl ovlivněn například přebíráním cizích slov. Vývojové proměny maďarštiny byly úzce spjaty s historickou, sociokulturní změnou maďarské společnosti a kultury. Maďarská slovní zásoba se rozšiřuje zejména o slovanské, latinské a germánské výrazy. V tomto období Maďaři používali staromaďarské runové písmo psané zprava doleva.  Po korunovaci Štěpána I. se začíná od tohoto písma upouštět, neboť jej nahradila latinka. Nejstarší písemná památka z tohoto období je Zakládací listina benediktinského kláštera v Tihanyi (r. 1055) u Balatonu, která obsahuje přibližně 58 maďarských slov. První čistě maďarský text se objevuje v 12. století. V tomto období se také již prosadilo pro maďarštinu typické tykání. K zásadní změně v užívání jazyka došlo po přijetí křesťanství, kdy se ve stále větší míře začal používat latinský jazyk, který zůstal úředním jazykem až do poloviny 19. století (1844). V tomto období se prosazují různé podoby náboženské literatury a překlady Bible. Kulturní a společenský charakter území se neustále měnil, ale je jisté, že na území se mluvilo několik tisíc let maďarsky, anebo jazykem, z kterého se maďarština vyvinula.

3. středomaďarské období (1526–1772): Je to období zahrnující vývojové fáze  od renesance až k osvícenství a začátku maďarského národního obrození. V průběhu turecké nadvlády se maďarská slovní zásoba rozšířila o turecké pojmy a kategorie. Na rozvoj maďarského jazyka měl také vliv objev a šíření knihtisku, růst vzdělanosti a rozvoj školství. První kniha napsaná v maďarském jazyce se objevila v roce 1553. V 17. století již maďarština výrazně připomínala její současnou podobu. V roce 1590 se objevuje první maďarský překlad Bible. Maďarština se stále více prosazuje v písemné podobě, ale úředním jazykem stále zůstává latinský jazyk. Z hlediska vývojových proměn maďarštiny je důležité, že v tomto období  se objevuje  forma vykání.

4. novomaďarské období (1772-1920): V této vývojové fázi došlo ke vzniku spisovného maďarského jazyka. Ten však nebyl příliš bohatý na slovní zásobu, co bylo nevýhodou jak pro krásnou literaturu, tak pro vědu, která se prostřednictvím maďarského jazyka snažila do určité míry redukovat dříve užívané latinské pojmy. Významnou roli z tohoto hlediska sehrála zejména skupina vzdělanců v čele se členem Maďarské akademie věd Ferencem Kazinczym. Členové tohoto hnutí usilovali o rozšíření maďarské slovní zásoby a zavedení jazykových a gramatických změn jako například zkrácení některých slov (např.: győzedelem > győzelem, v překladu: vítězství). Slovní zásobu maďarského jazyka se jim podařilo obohatit o víc než deset tisíc slov. Tento proces je označován jako obnova jazyka (nyelvújítás). Pro rozšiřování slovní zásoby byla důležitá skutečnost, že v maďarštině vznikají nová slova odvozováním. Maďarská slovní zásoba obsahuje velké množství dlouhých slov. K expanzi maďarského jazyka přispěly jeho první slovníky a stabilizace pravopisu. První slovník maďarského pravopisu byl publikován v  roce 1832. V té době již byl maďarský jazyk předmětem systematického vědeckého zájmu a vznikla maďarská jazykověda.

5. současné období (1920- do současnosti):  Pro toto období je charakteristický hlavně rozmach nových komunikačních technologií a rozvoj hromadných sdělovacích prostředků (tisk, rozhlas, film, televize, nová média), jež výrazně ovlivnily jak jazyk, tak fenomén masové komunikace.

Specifikem maďarského jazyka (a překladů do maďarštiny) je, že nerozlišuje gramatické rody, konkrétně mužský, ženský a střední rod. Pochopit zda se mluví o ženě nebo muži lze však z kontextu. Zajímavostí je, že vdaná žena může převzít nejen příjmení svého manžela, ale i křestní jméno na víc způsobů např. Almási Jánosné (žena Jánosa Almásiho, tato varianta neobsahuje křestní jméno ženy), Almási Jánosné Kiss Éva, Almásiné Kiss Éva, A. Kiss Éva, Almási Éva atd. Pořadí jména a příjmení, adresy a data je jiné než v ostatních evropských jazycích. Maďarština má také zvlášť odlišné pojmenování pro starší a mladší sourozence. Maďaři jsou obvykle velice zdvořilí, což se odráží i v jejich jazyce. Na druhé straně se nepotrpí na vykání. Maďarským jazykem se kromě Maďarska v omezené míře ještě mluví také v Srbsku, Rumunsku na Slovensku, Ukrajině a Slovinsku. Kromě toho je ještě oficiálním jazykem v autonomní oblasti Vojvodina na severu Srbska a v některých regiónech Slovinska. Maďarština se dělí na dialekty (1) Alföldský jižní region (oblast mezi řekami Dunaj a Tisa v Maďarsku, Srbsku a Rumunsku), (2) Západozadunajský, (3) Sředozadunajský a Jihozadunajský (oblast západního Maďarska a jihozápadního Slovenska), (3) Palócský (oblast na území Slovenska a severního Maďarska), (4) Mezőségský (Rumunsko), (5) oblast historického Moldavska (nářečí csángó), (6) Sikulský, (7) region v oblasti Tisa a Körös (Potisí, území Maďarska, Ukrajiny a Rumunska) (8) Severovýchodní region.  Maďarčinu tvořila nářečí již v staromaďarském období. Dialekty se v tomto období členily na základě kmenů a později na základě geografické oblasti. Spisovný jazyk se vyvinul z vícero nářečí. Západozadunajské nářečí se používá nejen v západní části Maďarska, ale i na území Rakouska. Často se proto místo maďarského souhlasu igen používá slovo ja. Specifikem nářečí regionu Alföld  je nahrazování písmena ö písmenem e.

Mezi některé překlady maďarských literárních děl do češtiny patří například díla Móra Jókaiho (Uherský nábob, Rab Ráby a jiné), Endreho Ady (Sám s mořem, Srdce snad všemohoucí), Mihálya Babitsa (Kalif čápem, Údolí neklidu), nositela Nobelovy ceny za literaturu Imre Kertésza (Člověk bez osudu, Kaddiš za nenarozené dítě), anebo Sándora Márai (Judita) a Pétera Eszterházyho (Harmonia Caelestis).

Použitá literatura

Kol. autorů (2012): Gramatika současné maďarštiny. Brno:Lingea.

Hizsnyaiová, I.-Husáriková, S. M. (2010): Maďarčina pre samoukov. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo.

Kontler, L. (2001): Dějiny Maďarska. Praha:Lidové noviny

https://cs.wikipedia.org/wiki/Aglutina%C4%8Dn%C3%AD_jazyk

https://hu.wikipedia.org/wiki/Nyelv%C3%BAj%C3%ADt%C3%A1s