Překlady do francouzštiny

Pokaždé, když slyšíme slova jako adresa, balon, baterka, fasáda, garáž, hotel, kariéra, kontrola, krém, móda, paráda, parketa, pasažér, portrét, román, signál, žampion, želatina, sotva nás napadne, že právě slyšíme slova přejatá z francouzštiny. Jsou to totiž slova, která v češtině natolik zdomácněla, že už je bereme za svá. Vliv francouzštiny na slovní zásobu evropských jazyků je obrovský. Její oblíbenost pramení z velice bohatého politického a kulturního dědictví. Podívejme se na to, jak se francouzština formovala.

Francouzština se vyvinula z latiny, kterou za dob Julia Caesara přinesli do někdejší Galie Římané. Latina se následně používala především v úředním styku a nahrazovala tak původní jazyk Galů.  Ten však dále přežíval, a to zejména v mluvené podobě na venkově a částečně i v některých městských domácnostech.

V období pozdního starověku, kdy se podařilo Germánům proniknout na území Galie, latina postupně mizela. V zemi vznikala nová nářečí rozdělená do tří velkých skupin. Na severu to bylo nářečí  langue d'oïl (podle podoby slova „ano“ – oïl, dnes oui), na jihu langue d'oc („ano“ se zde řekne oc), nářečí z kterého se později vyvinula okcitánština, a na východě pak nářečí francoprovençal, z kterého se vyvinul samostatný jazyk frankoprovensálština. Také jazyk, kterým se mluvilo za období vlády Karla Velikého, byl složen z mnoha nářečí a souhrnně se označoval jako la langue romaine. Karel Veliký dbal na šíření kultury a miloval klasickou latinu. Při každé farnosti zakládal školy pro obyčejný lid a při každém klášteře zakládal školy pro vzdělance, kde se vyučovalo klasické latině. (Tato tradice však po jeho smrti zanikla a mnoho škol bylo zrušeno a opuštěno.) Z Anglie si pozval mnicha Alquina, jehož úkolem bylo postarat se o znovunalezení pravidel klasické latiny. Latina se tak stala v té době jediným jazykem vzdělanců a jediným psaným jazykem. Pro tyto účely vzniklo nové písmo, tzv. karolinská minuskula. Z karolinské minuskuly vznikla později malá písmena abecedy, kterou používáme dnes i my. Jsou to malá písmena latinky.

Následující období bylo bojem o moc. Roku 842 byla sepsána tzv. Štrasburská přísaha (v překladu Les Serments de Strasbourg), která jako první doložila v písemné formě podobu staré francouzštiny (la langue romaine). Jednalo se o právní dokument sepsaný vnuky Karla Velikého za účelem vytvoření aliance proti jejich staršímu bratru Lotharovi.

Text Štrasburské přísahy ve staré francouzštině zní následovně:

'Pro Deo amur et pro christian pablo et nostro commun salvament, d'ist di in avant, in quant Deus savir et podir me dunat, si salvarai eo cist meon fradre Karlo et in ajudha et in cadhuna cosa, si cum om per dreit son fradra salvar dift, in o quid il mi altresi fazet, et ab Ludher nul plaid nunqua prindrai, qui meon vol cist meon fradre Karle in damno sit.'

Stejný text v moderní francouzštině zní následovně:

'Pour l'amour de Dieu et pour le salut du peuple chrétien et notre salut commun, de ce jour en avant, autant que Dieu me donne le savoir et le pouvoir, je défenderai mon frère, Charles, et en aide de tout, comme il faut par droit naturelle défendre son frère, pourvu qu'il me fasse la même, et avec Lothaire je ne prendrai aucune accorde au préjudice de mon frère Charles.'

Překlad z francouzštiny textu do češtiny:

'Pro lásku Boží, blaho křesťanského lidu a naše společné blaho, tímto dnem počínaje, pokud mi Bůh bude poskytovat vědomí a moc, budu chránit svého bratra Karla svou veškerou pomocí tak, jak plyne z přirozeného práva bránit svého bratra, aby on udělal to samé pro mě; a s Lotharem nebudu se spolčovat ze své vlastní vůle, aby můj bratr Karel nedošel k újmě.'

Díky šíření kultury vznikl v období karolinské renesance jazyk označovaný jako la langue franque nebo la langue francienne, který se následně stal základem moderní francouzštiny. Přestože je v dnešní době francouzština vytlačována angličtinou, je francouzština stále jedním z nejpoužívanějších mezinárodních jazyků užívaných v diplomacii.

Francouzština je úředním jazykem ve Francii, Belgii, Švýcarsku, Lucembursku, Monaku, Kanadě, na Haiti, ve 20 afrických státech, na Vanuatu, v pěti zámořských departementech (Francouzská Guyana, Guadeloupe, Martinik, Mayotte, Réunion), ve třech zámořských územích (Francouzská Polynésie, Nová Kaledonie, Wallis a Futuna), ve dvou společenstvích (Saint-Barthélemy, Saint-Martin) a v jednom územním společenství (Saint-Pierre a Miquelon). Francouzština je také rozšířená v Maroku, Alžírsku, Tunisku, Libanonu, Mauritánii a užívají ji i menšiny v Itálii, USA aj.

Z francouzštiny pochází velká část mezinárodních slov. Prý až 70 % slov v dnešní angličtině má francouzský (a zprostředkovaně přes francouzštinu vlastně latinský) původ. Také čeština převzala spoustu francouzských výrazů, například abbé, alej, au pair, bál, balet, baron, bižuterie, bonbon, brož, depeše, dražé, fanfára, fejeton, frak, galoše, garderoba, griotka, gurmán, kabaret, kankán, karoserie, kotleta, kulisa, kupon, kurz, likér, manéž, manikúra, masáž, maskot, parašutismus, parfém, park, partyzán, pasažér, petarda, pikantní, pinzeta, plomba, plyš, pudr, rande, refrén, reklama, reportáž, rešerše, režie, romadúr, román, salon, servis, sonda, šéf, šampion, šance, šarm, toaleta, turniket, vernisáž vitrína, vizitka, žaluzie, želé, žeton, žurnalista, žužu. Možná v nich už slyšíte francouzský původ. A až si budete dopřávat na svačinu bagetu, vězte, že i tento název pochází z francouzštiny.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Francouz%C5%A1tina

https://fr.wikipedia.org/wiki/Fran%C3%A7ais

http://www.academie-francaise.fr/