překlady do dánštiny

Dánština je rodným jazykem pro zhruba 5,5 milionů obyvatel v Dánsku, oficiálním jazykem na Faerských ostrovech a v Evropské unii. Překlady do dánštiny proto nejsou velmi obvyklé. Mezi dánskými obyvateli v Grónsku a Faerských ostrovech, které jsou autonomní součásti Dánska, má danštinu jako mateřský jazyk pouze 10-15 % obyvatel, zatímco většina populace ji má jako druhý jazyk. Nelze zapomenout ani na dánštinu v sousedním Německu, kde ve spolkové zemi Šlesvicko-Holštýnsku ji používá kolem 50 000 Dánů, a má zde proto status menšinového jazyka.

Všeobecně

Dánská abeceda obsahuje 29 písmen – 26 převzané z latinské abecedy a písmena æ/Æ, ø/Ø, å/Å umístěná na konci abecedy. Od roku 1980 je písmeno w/W považováno za samostatné písmeno.

Mnoho slov v dánštině jsou původní slova z němčiny, která tvoří mezi 25-50% dánské slovní zásoby, a přejatá slova z angličtiny. Písmena c, w, x, z se vyskytují například jen v přejatých slovech.

O komplikovanosti dánštiny mluví mnoho studií. Dánština prý v mluvené formě může být až o 40 % rychlejší než švédština a jedna ze čtyř slabik může „vypadnout“. Studie věnující se porozumění dánských dětí dánštině přinesla mnoho zajímavých informací. Dánské děti, kterým je jeden rok, rozumí své mateřštině mnohem méně, než jejich vrstevníci, kteří mají jako mateřštinu jiný germánský, románský, slovanský nebo semitský jazyk. Tento rozdíl se prohlubuje víc, když jsou dětem tři roky. Například dítě pocházející ze Švédska rozumí v 15 měsících zhruba 130 slovům, zatímco dítě pocházející z Dánska pouze 80.

Dialekty

Dle výzkumů Kodaňské univerzity existuje v Dánsku až 32 odlišných dialektů, avšak jsou rozděleny do třech hlavncích nářečních skupin: jysk (na poloostrově Jylland), ødansk (na ostrovech Fyn a Sjælland) a posledním je østdansk (na ostrově Bornholm a v jihošvédských krajích Skåne, Halland a Blekinge). Hudební přízvuk, tak typický pro švédštinu a norštinu, lze u dánštiny najít v některých dialektech na jižním území země.

Zajímavostí je, že výslovnost oficiálně uznané formy dánštiny, nazývané rigsdansk, je nejvíce podobná dialektu mluveným na ostrově Sjælland. Říká se, že rigsdansk se vyvinula z mluvy kodaňské buržoazie a byla ovlivněná nářečími právě z ostrova Sjælland a jihozápadního Švédska. Na Faerských ostrovech se dříve mluvilo tzv. gøtudanskt, což byla varianta dánštiny s faerskou výslovností. V současné době se gøtudanskt nadále používá při zpěvu tradičních dánských písní. 

Historie

Společně se švédštinou a norštinou pochází dánština z prastarého jazyka nazývaného stará severština. Mezi lety 800 – 1000 se začal od staré severštiny oddělovat nový, nezávislý jazyk označovaný jako olddansk, zapisovaný runovým písmem. Tímto jazykem se mluvilo za dob Vikingů až do doby kolem roku 1100, kdy se olddansk vyměnil za gammeldansk, což byla středověká dánština.

Latina začala dánštinu ovlivňovat s příchodem křesťanství, latinka postupně nahradila runové písmo, a tento trend pokračoval až do středověku. Prvími texty psanými latinkou kolem roku 1350 byly zejména nové zákony, královská korespondence a závěti. Dánština byla, stejně jako švédština, ovlivněna působením německé hanzy na dánském území, což je doteď viditelné u slov končících na -bar, -eri, -het atd.

V roce 1536 byla v Dánsku zavedena protestantská revoluce a v jejím důsledku se stala dánština namísto latiny liturgickým jazykem. Tento fakt, společně s vydáním dánského překladu Bible v roce 1550, posílil pozici dánštiny především v Kodani a na Sjællandu, ze kterých se stala centra vývoje jazyka. Nicméně latina a němčina se v následujících stoletích vrátily jako jazyky vyšších sociálních vrstev. V dobách Hanse Christiana Andersena byla dánština natolik dominantní, že začala ovlivňovat tehdejší švédštinu a její působení se rozšířilo také do Norska díky vzniklému Království Dánska a Norska, které přetrvalo mezi lety 1536 až 1814. Pro Norsko to mimo jiné znamenalo, že se dánština stala jejich oficiálním psaným jazykem a dominovala vývoji jazyka dánsko-norského až do jazykové reformy v roce 1907.

Počátkem 20. století došlo v dánštině k rapidním změnám ve výslovnosti, za účelem co největšího odlišení od švédštiny. Tento vývoj vysvětluje proč jsou v současnosné dánštině tak velké rozdíly mezi psaným a mluveným jazykem, komplikující práci překladatelů i zájemců o tento jazyk. V důležité jazykové reformě z roku 1948 byla přebrána ze švédštiny písmena å/Å, nahrazující dánská aa/AA, a také se upustilo od německých způsobů, a proto všechna podstatná jména kromě vlastních jmen se začala psát s malým písmenem.

Současná dánština

I přes jazykové reformy si dodnes dánština ponechala jistou volnost, co se týče názvů společností, knih, zákonů a podobně, kde musí být pouze první písmeno napsáno velkým písmenem a zbytek je na rozhodnutí autora.

Dánština ovšem nyní může být do určité míry srovnatelná s angličtinou, neboť její vývoj je v současné době založen především na přejímání slov z angličtiny. Oddělení Kodaňské univerzity věnující se výzkumu skandinávských dialektů, zveřejnilo fakta ukazující dominanci angličtiny ovlivňující současnou dánštinu – 81 % nových slov pochází právě z angličtiny. Kromě toho ne všechny výrazy se překládají, a proto lze narazit v posledních letech na nejen řekněme mezinárodně užívaná anglická slova typu „lobby“, ale například též „countdown“ nebo „nonviolent“ apod. Tento fakt je podmíněn především díky mnoha firmám, které mají zaměstnance pocházející ze zahraničí a využívají angličtinu při interní i nadnárodní komunikaci. Zároveň je běžně využívaná v hudbě, reklamách a také mnoho vědecké literatury je v Dánsku publikováno v angličtině.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C3%A1n%C5%A1tina

http://lingvo.info/cs/lingvopedia/danish

http://www.jazyky.com/jazyk-danstina/