Překlady do chorvatštiny

    Ačkoli chorvatština nepatří mezi nejvyhledávanější jazyky (stejně jako překlady do chorvatštiny) pro studium, i tak se kroatistice dostává celkem dobrého uplatnění. Navíc je Chorvatsko vyhledávanou destinací českých turistů, takže není na škodu alespoň základní znalost tohoto jazyka.

    Chorvatština patří do indoevropské jazykové rodiny, odtud se vyčleňuje do skupiny slovanských jazyků a společně se slovinštinou, bosenštinou a srbštinou se řadí k několika jazykům západní větve jihoslovanských jazyků. Její rozvoj byl ovlivněn cizími jazyky, například italštinou (převážně v dialektech čakavského nářečí), němčinou, maďarštinou, či srbštinou.

    Chorvatským jazykem (v překladu do chorvatštiny hrvatski jezik) hovoří asi 4,4 milionů mluvčích. Je oficiálním jazykem v Chorvatsku, Bosně a Hercegovině a Srbsku. Chorvatština je také jazykem menšiny v Černé Hoře, Maďarsku, Rakousku nebo Itálii. Kromě toho se stala i jazykem diaspory v zemích západní Evropy, v USA, Kanadě či Austrálii. 

     Chorvatština je jazyk velmi blízký srbštině, bosenštině a černohorštině. Literárním jazykem s několika místními variantami se stala v 15. století, současnou podobu (s malými odlišnostmi) získala v 19. století. V 19. století totiž převládala snaha sjednotit jihoslovanské jazyky a vytvořit jeden společný jazyk. Z tohoto důvodu byly pro srbštinu a chorvatštinu vytvořeny velmi podobné jazyky, a proto během většiny 20. století se tyto jazyky často označovaly za jeden jazyk s názvem srbochorvatština (resp. chorvatosrbština).

    Základní slovní fond chorvatštiny a srbštiny tvoří lexikální jednotky pocházející až z praslovanštiny. Bylo zjištěno skoro 1200 takových slov archaického původu společných ještě dnes všem slovanským jazykům a dalších skoro 700, která chybějí jen v jednom nebo dvou z nich.

    Nejvýrazněji se rozdíl mezi chorvatštinou a srbštinou projevuje právě ve slovní zásobě. Už v období společného spisovného jazyka se uvádělo několik set slov odlišných v chorvatštině od srbštiny a jejich počet se v průběhu 20. století postupně ještě zvětšoval. Chorvatština má také ve srovnání se srbštinou větší počet slov tvořených od domácích základů, především proti srbským turcismům.

    Chorvatština se zapisuje latinkou. Kdysi se používala hlaholice, případně tzv. západní cyrilice (bosančica). V jistém období se používaly v různých oblastech paralelně všechny tři typy písma, někdy dokonce i v téže oblasti. Nakonec zůstala pouze latinka. V jazyce převládá fonetický princip, čili jedné hlásce odpovídá vždy totéž písmeno. Chorvatština obsahuje 28 písmen latinské abecedy: základní latinskou abecedu bez písmen x, y a q, ale navíc používá č, ć, đ, š a ž. Tři fonémy se zapisují spřežkami, a to lj, nj a dž.

    Gramatika chorvatštiny je složitá, podobně jako gramatika ostatních slovanských jazyků. Má kategorii čísla (jednotné a množné), pádu (nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ, lokál a instrumentál) a rodu (mužský, ženský a střední). U podstatných jmen rozlišujeme 7 pádů, 2 čísla a 3 rody, proto musíme brát do úvahy 42 potenciálních tvarů paradigmatu. U sloves se uplatňuje kategorie času (přítomný čas, 2 budoucí časy, imperfektum/aorist, perfektum, předminulý čas), čísla (jednotné a množné), osoby (já, ty, on/ona/ono v singuláru a my, vy, oni v plurálu). U sloves se určuje i vid (dokonavý a nedokonavý), přičemž je třeba ovládat vidové zařazení každého slovesa, protože i na něm závisí příslušnost slovesa do časovacího vzoru, např. skočiti (v českém překladu skočit) a skakati (skákat).

    Nářečně se chorvatské a srbské jazykové území člení na oblast štokavskou, kajkavskou a čakavskou podle podoby tázacího zájmena „co“: v překladu što, kaj, ča a rozdíly také určují tři reflexy staroslověnské hlásky jať – ijekavský (dominantní), ikavský (v oblasti Dalmácie) a ekavský (v oblasti východní Slavonie, k srbským hranicím). Každé ze tří uvedených nářečí se ještě dělí na celou řadu dalších. Nářečí vymezená podle uvedených kritérií se však územně nekryjí, a tak v rámci štokavských a čakavských dialektů je zastoupena ekavština, jekavština i ikavština, v rámci kajkavských dialektů je ekavština a jekavština. Rozdíly mezi jednotlivými dialekty jsou velké, oficiální podoba jazyka se od lidové mluvy v některých regionech velmi odlišuje. Literatura vznikala ve všech dialektech, ale převážně ve štokavštině, která tvoří základ moderní spisovné chorvatštiny.

    Chorvatský pravopis je velmi fonematický, což znamená, že pro každý charakteristický zvuk je definován právě jeden znak (písmeno). Naproti tomu v angličtině existuje pro jedno písmeno latinské abecedy několik různých zvuků. Ve dvou slabičných slovech je přízvuk zpravidla na první slabice, u slov se třemi a více slabikami bývá přízvuk na kterékoliv slabice vyjma poslední.

    V chorvatštině se nepřechylují ženská příjmení (starší, posesivní koncovka -ova vymizela v 18.-19. století).

• České příjmení: Václav Havel a Dagmar Havlová
• Chorvatské příjmení: Ivo Ravlić a Ivanka Ravlić

    Psaní velkých a malých písmem se oproti češtině výrazně neliší. Osobní jména a příjmení se píší s velkým písmenem: Stjepan Radić, Ivan Krstitelj Tkalčić; jména, která určují vlastnost osoby, se také píší s velkým písmenem: Ivan Grozni, Crni Peta; jména zobecněná, která představují věc či fyzikální veličinu, se píší s malým písmenem: mercedes, pascal; přídavná jména přivlastňovací s koncovkou -ov nebo -in se píší s velkým písmenem: Terezin, Hrvatov, Josipov, Njemičin; obyčejná přídavná jména s koncovkou -ki se píší s malým písmenem: karlovački, creski, hrvatski, američki, vatikanski; názvy století, styly vlády nebo slohy pište s malým písmenem: antika, srednji vijek, renesansa, devetnaesto stoljeće, ilirski pokret, komunizam, fašizam, moderno doba; názvy událostí se píší s velkým písmenem: Prvi svjetski rat, Francuska revolucija; všechny státní svátky se píší s velkým písmenem: Božić, Uskrs, Nova godina, Tri kralja; u názvů politických stran se píše velké písmeno: Hrvatska demokratska zajednica.

    Chorvatština má i některá zajímavá slovní spojení:

• Pasti s konja na magarca (v doslovném překladu padnout z koně na osla, význam tohoto slovního spojení je tedy upadnout)
• Batina je iz raja izašla (doslovný překlad hůl pochází z ráje, ve smyslu toho, že někdy je třeba dítě potrestat holí)
• Ide kao muha bez glave (doslovný překlad zní - chodí jako moucha bez hlavy, v českém prostředí je používané slovní spojení chodí jako bez duše, je jako bez duše)
• prijestolonasljednikovica je nejdelší chorvatské slovo a v překladu znamená dědička trůnu

https://cs.wikipedia.org/wiki/Chorvat%C5%A1tina

https://hr.wikipedia.org/wiki/Hrvatski_jezik

http://lingvo.info/cs/lingvopedia/croatian