překlady do angličtiny

Angličtina

Angličtina je hlavním dorozumívacím jazykem ve Spojeném Království, Spojených Státech Amerických, Kanadě, Austrálii, Novém Zélandě, Jižní Africe a spoustě dalších zemí. S výjimkou Číny se jedná o nejpoužívanější jazyk na světě. Přirozeně je proto předmětem textů k překladu.

            Angličtina má širokou slovní zásobu, jež překladatel musí ovládat. Dle odhadů jazyk obsahuje přes jeden milion slov včetně slangů, dialektů a odborných a vědeckých pojmů. Angličtina také neustále ve velkém měřítku přebírá slova z ostatních jazyků, především z latiny, řečtiny, francouzštiny a ze skandinávských jazyků.

Vývoj anglického jazyka

Vývoj anglického jazyka je dělen na tři fáze:stará, střední a moderní angličtina. Stará angličtina byla mluvena v letech 449-1066 n. l. germánskými kmeny, které v 5. století vpadly do Británie. Jazyk dále obsahoval slova z řečtiny (altar, mass, priest, psalm, temple, kitchen, palm, pear), keltštiny (basket, beak, budget, cream, dad, piece) či latiny (building, summer, duck, wing, snake, shoulder), která ovlivnila angličtinu s příchodem křesťanství. Vliv staré severštiny narostl během 8. století s příchodem Vikingů (law, take, cut, both, ill, ugly).

            Střední angličtina existovala mezi lety 1066-1500 n. l. V roce 1066 normandský vévoda Vilém Dobyvatel zvítězil v bitvě u Hastingsu a stal se tak anglickým králem. S jeho vládou přišel vliv francouzského jazyka na jazyk anglický a slovní zásoba byla rozšířena o mnoho francouzských pojmů v oblastech jako právo (justice, judge, jury, attorney, court, case), umění (art, music, dance, theatre, author, stage, paint, canvas) či kulinářství (beef, mutton, croissant, caramel, mustard). Došlo také ke zjednodušení gramatiky: místo čtyř slovních pádů podstatných jmen se zachovaly pouze dva, tvorba množného čísla se nově tvořila pouze přidáním pravidelné koncovky -s/-es, došlo k odstranění gramatického rodu a zmizelo časování sloves.

            Počátky moderní angličtiny se datují zhruba od roku 1450 a moderní angličtina se dále dělí na ranní (1500-1660) a pozdní (1660-současnost). Při přechodu ze střední angličtiny na angličtinu moderní došlo k takzvané Great Vowel Shift. Jednalo se o změnu ve výslovnosti souhlásek mezi lety 1350-1550. Hláskování slov však zůstalo stejné a, od příchodu tisku do Anglie kolem roku 1475, neměnné. S tiskem došlo ke sjednocení hláskování, jež se dříve lišilo v závislosti na tom, ve které části Anglie se jazyk používal. V písemné formě se tak ztratily jakékoliv odlišnosti, avšak výslovnost se v každé části země vyvíjela nadále po svém. Při písemném překladu tak překladatel nenarazí na takové rozdíly jako tlumočník, jenž je ve střetu s různými výslovnostmi.

            Moderní angličtina je charakterizovaná obnoveným zájmem o latinskou a řeckou kulturu. Období renesance přineslo nové výrazy, jež obohatily slovní zásobu (expensive, notorious, gradual, habitual, insane, ultimate, agile, fictitious, physician, anatomy). Další slova se ve slovní zásobě objevila s vlivem příchozích cestovatelů a obchodníků z kontinentální Evropy i vzdálenějších částí světa. Stejný vliv měly jazyky používané na území britských kolonií. Celkem se v tomto období v angličtině objevila slova z více jak padesáti cizích jazyků: z Itálie (cameo, stanza, violin), Španělska a Portugalska (alligator, peccadillo, sombrero), Peru (llama, quinine), Afriky (chimpanzee, zebra), Indie (bandanna, curry, punch), Austrálie (kangaroo, boomerang), Německa (blitzkrieg) nebo z Ruska (sputnik).

Angličtina ve 20. století

V současnosti je ve Velké Británii mluva vzdělaných lidí označována jako Received Pronunciation tedy přízvuk standardní angličtiny. Jedná se o dialekt vázaný spíše na vyšší vrstvu společnosti nežli na geografickou polohu a vznikl na soukromých školách jako Eton a Harrow a na univerzitách jako Oxford a Cambridge s velkou tradicí. Běžný Angličan mluvící jeho regionálním dialektem se s Received Pronunciation setká ve škole, práci či v médiích jako je veřejnoprávní rozhlasová a televizní společnost BBC.

Americká angličtina je setem dialektů, jež jsou mluveny ve Spojených Státech Amerických. Mluvčí americké a britské angličtiny si budou navzájem rozumět, avšak americká angličtina se od té britské v mnoha ohledech liší. S izolovaným vývojem jazyka na Severoamerickém kontinentu došlo ke vzniku odlišností v gramatických pravidlech a k jejich celkovému zjednodušení. Slovní zásoba obsahuje buď stejná slova s menšími rozdíly v hláskování, nebo pojmy, které jsou typické pro americkou angličtinu, v té britské se nevyskytují a vice versa. Na poslech má americká angličtina lehce zaznamenatelnou jinou výslovnost, přidělování důrazu na jiné slabiky ve slovech a jinou intonaci ve větě.

Mimo britskou a americkou angličtinu existuje mnoho dalších variací kolem celého světa. Při překladu, ať už z nebo do angličtiny, je třeba brát na zřetel tyto odlišnosti. Rozdíly ve slovní zásobě by mohly mít vliv na význam textu, při překladu do angličtiny je třeba dodržet formu daného dialektu a nemíchat například gramatiku britské angličtiny s angličtinou americkou.

Množství anglicky hovořící populace ve světě neustále roste a s vyšším počtem uživatelů dochází k rychlejšímu obměňování jazyka. I v anglicky nemluvící zemi se s angličtinou setkáváme na denní bázi na internetu, reklamách či na popiscích potravin a kosmetických produktů. V dnešní době je angličtina mezinárodním dorozumívacím prostředkem v mnoha oblastech, jako je věda, technologie, byznys a diplomacie.

"English Language." Funk & Wagnalls New World Encyclopedia (2016): 1p. 1. Funk & Wagnalls New World Encyclopedia, EBSCOhost (accessed May 30, 2016).